Jak začínám? Tedy i já bloguju

Jednou jsem zaslechla „život je jedna velká náhoda“. A já se začala nad touto větou zamýšlet. Po ohlédnutím nad mým životem si troufnu říci, že ano, je to tak.

Rozhodla jsem se, že se s vámi budu chtít tu a tam podělit o mé zkušenosti z oboru, který je můj život. A to levandule.

Když jsem začínala, musím poděkovat svým rodičům, kteří mi dávali vždy sílu nic nevzdat a bojovat. Říkali, utíká jen zbabělec. Dala si se bojovat, tak bojuj. Po prarodičích sílu a vztah k přírodě. A je to tomu prakticky pořád. Jak v osobním, tak i pracovním životě. Bojuju a vrtám se v hlíně.

Spousty let jsem pracovala v zahraniční společnosti a stále toužila po rodině. Roky přibývaly a já už nevěřila, že se stane zázrak. Uvažovala jsem o změně. Ne excelových tabulkách, ne poradách a dnech proseděných v kanceláři ve velkoměstě. Osud tomu chtěl a já se vrátila zpátky domů, do malého města/vesnici. Změnila zaměstnání a myšlenka na levanduli byla na světě.

Poté co jsme společně s rodinou zorali pole, nasázeli přes 1000 rostlinek levandule byl byznys připraven. Tím ta všechna eskapáda pokus omyl začal. Vyčistila si hlavu a z velkého nadšení pro práci se narodila nádherná, zdravá holčička. Myslela jsem si, že všechno se bude točit pouze kolem ní. A zase osud tomu chtěl a já se o to více ponořila do něčeho, co mě bude úplně naplňovat.

Po nocích jsem si začala sepisovat další a další nápady. Postupně je realizovat. 

Nový web https://www.kuplevandule.cz/ byl startovací motor veškerého dění. Když máte web musíte ho plnit. Nezůstávat stát. Věřila jsem, že se mi to bude i nadále dařit. Začíná jízda, kterou evidentně sama nedávám. Není možné být 100% maminkou, 100% zahradnicí, 100% pekařkou, 100% švadlenou…. Ale mám úžasné lidi kolem sebe. Vždycky, když to chci vzdát se najde někdo, kdo řekne, to dáš. A já to fakt zvládnu. Na prvním místě je a bude Danielka. Jsem přece jenom MÁMA. Mám to štěstí, že je to neskutečný spáč :-)  Takže mám spousty prostoru pro věnování se domácnosti i levanduli. Hezky jsem si rozdělila, kdy pracovat na větších či menších projektech. Tím nám to oběma šlape a budu pěvně doufat, že to ještě chvíli vydrží.

 

Víte co si myslím? Že nejsem super žena, jak někde slyším. Nejsem ani stoprocentní, ale dělám věci, které mě baví, naplňují a užívám si života, jak nejvíc to jde. Do všeho jdu naplno a dávám do toho všechno.  Hlavní je být nad věcí, i když se vyskytne trhlina. Prostě, co tě nezabije, to tě posílí.

A tom zase příště a už teď se zase těším :-)